Jak to všechno začalo?
Psal se rok 1998-1999 a koníčkem mé tehdejší kamarádky Katky byla jízda na koni. Jednoho dne mě vzala sebou. Jezdila u Evi Prokešové na kobyle českého teplokrevníka Floridě. Nevím co jsem si myslela, když jsem Floridu spatřila poprvé. Vím jen to, že mě uchvátila svou velikostí. No a co se dělo dál? Katka jela a já jsem šla vedle ní. Eva jako majitelka šla samozřejmě také. Když jsme se vraceli z vyjížďky domů Eva navrhla abych se taky svezla. Pomohla mi do sedla, upravila třmeny a řekla mi co a jak a jelo se směrem k domovu. Bála jsem se. Nikdy předtím jsem na koni neseděla ani s ním nepřišla do kontaktu. Ale na druhou stranu to byl krásný a nezapomenutelný pocit.
Po nějaké době jsem si uvědomila, že by mě ježdění na koni mohlo také bavit. Katka už moc pravidelně nejezdila, tak jsem si přes Evinu maminku začalo domlouvat ježdění. Eva mě vše učila. V té době mi bylo nějakých 9 - 10 let. Učila mě jak koně vyčistit, nauzdit a později a osedlat... A, že to nebylo jednoduché. Floridka je poměrně většího vzrůstu. Má v kohoutku asi 170 cm... Takže si dovedete představit, jak jsem ji dávala uzdečku :) Eva byla trpělivá. Naučila mě jak koně pobízet, klusat a později i cválat. Nejprve jsme vše zkoušeli na lonži. Myslím, že mě to začalo docela brzy jít a taky moc bavit. Můj život se později netočil kolem ničeho jiného než kolem mé nové kamarádky Evi a Floridky. Za nějaký čas začala jezdit i moje sestřenice Karolína. Mě to dávalo asi mnohem víc. K Floridě jsem chodila pravidelně. Jezdila jsem 1x až 2x v týdnu, ale na blízku jsem ji byla snad každý den. Nemohla jsem to bez ni už vydržet. Bylo mi s ní krásně.
Když už jsem vše dostatečně uměla jezdili jsme na vyjížďky. Bez lonže prostě přírodou. Když byl vhodný terén mohla jsem klusat a cválat. Vše jsem se naučila tak do jednoho až dvou let, ale neustále bylo co zdokonalovat. V Evě jsem našla super kamarádku myslím na celý život. Párkrát jsem s ní a jejím bratrancem byla na koňských závodech. Nebo jsme s Evou jen tak vyjely na kolech po okolí podívat se na koně. Eva je o něco starší, takže už věděla kde jaké koně mají... :) Byly to krásné časy...
Léta utíkaly a já jsem jezdit nepřestávala. Ba naopak byla jsem do toho víc a víc zamilovaná. Když mi bylo něco kolem 14 let Eva začala jezdit na Moravu za přítelem. A já tak získala možnost chodit ven s Floridou sama. Ale také jsem byla míň času se svou kamarádkou. Jezdili jsme v ohradě za stájí, chodili jsme na pastvu nebo jen tak se projít. Myslím, že jsme si na sebe zvykli... Ale pak přišla Eva s tím, že se asi odstěhuje a Floridu vezme samozřejmě sebou. Její přítel měl koně, takže by tam měla kamarády... Evu to stálo mnoho usílí, ale nakonec se rozhodla, že tam Floridu převeze. Trávila tam vetšinu týdne a tak tu byla Florča bez paničky. Byl rok 2004/05 a konec prázdnin. Eva se na jisto rozhodla, že Floridu převezou. Bylo to šínené. Ani jsem se s ní nestihla moc rozloučit... Snad každý si dovede představit tu prázdnotu, když se vám odstěhu kamarádka s milovaným tvorem víc než 300 km daleko. Od té doby jsem Floridu neviděla. Mám ji, ale uchovanou v srdíčku a tam zůstane navždy! Má se tam víc než dobře. Je s koňmi a to je pro ni lepší, než kdyby tu byla sama... A Eva? S ní jsem v kontaktu pořád a myslím, že ještě dlouho budu... Typovala bych tak do konce života...:)
Zažily jsme toho spolu spostu... Byla sranda... Ale to zase v jiné části...:))